Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maďaři ve Varšavském povstání

21. 11. 2013

  Dovolte mi přeložit článek, který jsem objevil v maďarském vojenském časopise REGIMENT z roku 2012 ve 3. čísle, článek napsal pán POLGÁR TAMÁS.
 
Přátelství ve zbrani
 
MAĎAŘI VE VARŠAVSKÉM POVSTÁNÍ
 
  V době vypuknutí vojenské operace polského odboje „Burza - Bouře“, jejímž cílem bylo osvobodit Polsko ještě před příchodem Rudé armády, se na polském území nacházelo několik útvarů Maďarské královské armády. V polovině srpna 1944 se dvanáctá a pátá rezervní divize a první jezdecká divize zdržovaly ve Varšavě a dvacátátřetí odpočívala poblíž města v pralese Kampinos. Velitelem kontingentu byl altábornagy Vatayi Antal. Tyto jednotky byly původně dobře vyzbrojeny těžkými zbraněmi a opancéřovanými prostředky, ale na hitlerovo přání byly v Pripjaťských bažinách v okolí Siniawky bez rozmyslu vrženy do bojů se Sověty, během kterých utrpěly velké ztráty. Po porážce byly divize nuceny ustoupit na sever a po těžkých obranných bojích u řeky Bug se stáhly až k polskému hlavnímu městu, kde se snažily srovnat své rozbité řady. Díky úsilí maďarských vojáků se Sovětům nepodařilo obklíčit mezi Mordy a Losicemi německý XX. armádní sbor, a na východ od Varšavy v okolí měst Karlowek a Wołomin celý měsíc srdnatně bojovali jako součást IV. pancéřového sboru SS a často v boji muže proti muži museli Rusy vytlačovat ze svých postavení.
 
  20. srpna byly tyto jednotky převeleny pod přímé německé velení jako záloha německé 9. armády pod velením generála Nikolause von Vormanna. Němci je chtěli použít k potlačení povstání ve Varšavě navzdory tomu, že Maďarům nedůvěřovali. To dokazuje i to, že již v březnu 1944 jim vzali všechny mapy. Maďarští honvédi odmítli plnit rozkaz svého „spojence‘‘ a nechtěli bojovat proti Polákům, které považovali za své přátele. Když se to vedení Armii Krajowé (AK) dozvědělo pokusilo se spojit s maďarským velením což se nakonec podařilo. V půlce srpna tak poselství od velitele AK generála Tadeusze Komorowského uzavřelo dohodu o vzájemném přátelství  a neútočení s maďarskou armádou. K otevřené spolupráci ovšem nemohlo dojít protože společný boj proti Němcům by měl pro Maďary nedozírné následky. Nemohlo dojít ani k setkání na vyšší velitelské úrovni, dohodu proto uzavřeli nižší velitelé, což však jejich nadřízení akceptovali. Maďarští vojáci během povstání zůstali pasivní ve svých postaveních, které označili viditelnými tabulemi „NEUTRÁLNÍ ÚZEMÍ“. Svou neutralitu, ale pojali docela přátelsky vůči Polákům a pravidelně jim dodávali obvazy, léky, potraviny i střelivo. Poláci unikající před ruskými a ukrajinskými jednotkami SS měli volný průchod přes jejich postavení, ale pronásledovatelům průchod zakázali odvolávajíce se na svou ,,neutralitu“. Nebyly vzácností situace, kdy byli na maďarských obvazištích ošetřováni Poláci. Němci to samozřejmě věděli, ale Maďaři se nepodvolili výhružkám. A odmítli také vydat své poznatky o povstalecké skupině z pralesa Kampinos, se kterou byli ve spojení. Na druhou stranu Polákům předávali zprávy o postavení a pohybu Němců a jejich plánech. Sám generál Antoni Chruściel ve svých pamětech napsal: „Od Mokotowa na jih usazené maďarské jednotky se chovají k polskému obyvatelstvu velice přátelsky, upozorňují je na Němce a nebrzdí naše akce. Od Maďarů jsme dostali varování, že v prostoru čtvrtí Służew a Wilanów se Němci chystají k útoku. A tak jsme měli čas přeskupit své síly a donutit Němce k tvrdým bojům.“
 

madarsti-vojaci-na-dvore-skoly.jpg

Maďarští vojáci na dvoře školy, kde byli ubytováni.
Varšava, čtvrť Milanówek.
 
  V té době, 21.srpna, píše generál Vormann veliteli sil bojujících s povstáním generálovi von dem Bachovi-Zalewskému: „Považuji za povinnost upozornit na zde se zdržující maďarské jednotky, které svým nezodpovědným chováním ohrožují naše těžké boje.“ Čtyři dny na to už upozorňuje svého velitele na dění v Budapešti a s tím související možnost, že by Maďaři by mohli otevřeně přejít stranu povstalců. Proto několik jednotek SS obdrželo tajný rozkaz zakročit i proti nim kdyby to bylo nutné.
 
  Čas od času se však stalo, že se některý maďarský voják aktivně zapojil do bojů. Rotný Vonyik József (některé prameny chybně uvádějí že to byl kapitán) a šest jeho mužů (jména se bohužel nedochovala) padlo v boji na straně povstalců. Jejich společný hrob dodnes Poláci udržují.
 
  Koncem září Němci stahují Maďary z okolí Varšavy jako nespolehlivé. V uniformách 1. jízdní divize propašovali Maďaři do své vlasti asi 500 raněných Poláků. Podle pamětníků takto pomáhaly i ostatní jednotky. Stahování ovšem trvalo a v době, kdy se povstalci vzdávali se ve městě zdržovalo ještě několik maďarských jednotek. Hodně zraněných povstalců proto děkuje za život právě jim.
 

hroby-dvou-madarskych-honvedu.jpg

Hroby dvou maďarských honvédů mezi polskými vlastenci na hřbitově ve čtvrti Milanówek.

 

  Po návratu do Maďarska 2. října 1944 je 1. jezdecká divize, jako uznání za své bojové zásluhy, ve výnosu regenta přejmenována na 1. husarskou divizi. Později v okolí Csongrádu její vojáci bojují proti řeku Tiszu překročivším ruským a rumunským jednotkám. V říjnu 1944 v okolí města Kiskunfélegyháza divize vybojovala svou poslední bitvu ve vojenské historii na koňském hřbetu. Po obklíčení Budapešti se husaři ve městě Vértes utkali se sovětskými střeleckými jednotkami, poté se bez úspěchu pokusili obsadit Csákvár. V ústupových bojích kolem 29 . března 1945 překračují hranice a v okolí Linzu před Američany skládají zbraně. V Polsku, zejména ve Varšavě, dodnes s úctou a vděkem vzpomínají na maďarské vojáky. V muzeu Varšavského povstání 20. srpna 2011 (den státnosti Maďarska) odhalili pamětní kámen neznámému maďarskému honvédovi, kterého Němci zastřelili za to, že poskytl svou zbraň polskému povstalci. Na místě, kde stojí památník, je možné vyslechnout si audiokomentář k těmto událostem i v maďarštině. Namluvil jej maďarský velvyslanec ve Varšavě Kis Róbert.
 

hrob-rotneho-jozsefa-vonyika.jpg

Hrob rotného Józsefa Vonyika a jeho  šesti  mužů, kteří padli po boku Poláků ve Varšavském povstání v roce 1944.