Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maďarští vojáci na českomoravském pomezí

4. 7. 2013

Maďarští vojáci na českomoravském pomezí

  Začátkem května 1945 se na východní frontě stále ještě bojovalo v okolí Ostravy. Sovětským vojskům se sice po těžkých bojích podařilo Němci vyklizené město získat 30.4., ale jeho pád nezpůsobil okamžité stažení německých vojsk z jeho blízkosti. Linie fronty na východ od Olomouce tak připomínala úzký výběžek táhnoucí se na východ a jih od tohoto města až ke svahům Karpat. Sovětské snahy odříznout početné německé jednotky soustředěné na východ od Olomouce současným úderem ze severu a z jihu vyzněly na prázdno. V prostoru zmíněného výběžku se nacházely také jednotky MKA. Jednalo se o maďarské oddíly stále bojující se Sověty na frontě i o týlové útvary, které se dříve nestačily stáhnout na západ. Účast maďarských vojáků v bojích na severu Moravy je zmíněna například 2.5. 1945 u Rakodav(26) na olomoucku, nebo 5.5. 1945 ve Fulneku(23). Přibližně ve stejnou dobu se velké množství vojáků MKA nacházelo také daleko od fronty v jižních Čechách (například v blízkosti Zlaté Koruny (83) ) nebo v Praze (13) a okolí. Četné maďarské jednotky byly roztroušeny po celém prostoru mezi těmito většími koncentracemi. Největší uskupení maďarských vojsk na konci války se však podařilo zjístit na českomoravském pomezí a jemu bude věnován následující článek.

jakl-2004-mbi-may-1945-in-the-czech-lands-01.jpgMaďarští důstojníci v Poličce (zdroj: Jakl 2004)  

 

  První vojáci MKA ustupující z východu na hranice Čech a Moravy dorazili s předstihem několika dnů před postupujícími Sověty, zdá se tedy, že se maďarské jednotky před zahájením ústupu na západ odpoutaly od nepřítele a vytvořily si tak před ním dostatečnou časovou rezervu. Prvního května se kolony maďarského jezdectva a dělostřelectva objevily ve Svitavách (33), odkud dále ustupovaly ve směrech na Květnou a Lanškroun.V tento den ve vzdáleném Přerově (27), v týlu německé skupiny armád „Mitte”, začaly první otevřené střety českého obyvatelstva s německými vojsky, které se později přerodily ve všeobecné povstání známé jako "Květnové povstání"[1]. 5 května 1945 vypuklo povstání v Praze. Vzpoura se pak rychle rozšířila na větší část českého území. Tento den také začal ústup německé skupiny armád „Mitte” na západ. Uprostřed povstání a německého ústupu se ocitly i četné maďarské oddíly. Pro jejich vojáky tak vznikl problém, jak se v této situaci zachovat.

  Jako i v jiných oblastech, také na česko-moravském pomezí vojáci MKA k místnímu odboji většinou přistupovali pasivně. Proti povstalcům nejenže nezasahovali, často jim bez odporu i odevzdávali své zbraně. Ze začátku probíhalo odzbrojování Maďarů velice živelně. Dne 5.května bylo odzbrojeno asi 200 vojáků MKA v Jimramově (57) a okolí (50 mužů a štáb ubytovaný na zámku v Jimramově, 40 mužů v Trhonicích (69), neznámý počet vojáků MKA odzbrojen také na silnici vedoucí k Jimramovu od Korouhve (77)). K odzbrojování Maďarů docházelo také o něco víc na sever. V Chocni (70) tak ještě 5.května odevzdalo zbraně 180 vojáků MKA, v Nových Hradech (73) 60, v Radimi a Luži (74) 330. Odzbrojování maďarských vojsk pokračovalo i následujícího dne (6.5.1945). Na poličské silnici u Jimramova došlo k odzbrojení dalšího oddílů vojáků MKA, tento měl sílu až 450 mužů. Také mezi Svratkou (59) a obcí Krouna (78), došlo 6 května k odzbrojení maďarské jednotky, tato měla 130 vojáků.

mapa3.jpg Aktivita maďarských vojsk na českomoravském pomezí v květnu 1945 

 

  6.května napjatou situaci začíná řešit velení maďarských vojsk v oblasti. V této době již vrchní velení MKA neexistovalo (kapitulovalo v rakouském městečku Tann už 1 května 1945), a tak iniciativu museli převzít důstojnící na místě. Ve většině relací je jako velitel maďarských vojsk účastnící se jednání se vznikající českou samosprávou a zástupci odboje zmíněn generálmajor László Karátsony[2], velitel 16. pěší divize a zastupující velitel 1. maďarské armády.

  Dle dostupných informací se 6 května 1945 v Miřetíně (75) povstalcům vzdala 16. a 24. divize maďarských vojsk. Ve jménu MKA kapitulaci vyjednal generál László Karátsony, za druhou stranu dokument podepsali sovětští partyzáni Nikolaj Jemeljanovič Melnyčuk (pseudonym major Orel) a kapitán Chimič. Z informace, že se jeden maďarský pluk přidal na stranu povstalců však lze usuzovat, že nešlo o úplnou kapitulaci, ale spíše o "daní se k dispozici" vznikající české samosprávě, čeho si ostatně všimnul i sám autor vzpomínek (Kudrna 2005a). Zmíněný maďarský pluk byl dne 8.5. odeslán do Herálce (76)[3], kde zůstal až do konce války a zůčastnil se obrany obce před Němci v následujících dnech. Část maďarských oddílů byla odeslána také do blízkého Svratouchu (6). Přítomnost nejmenovaného maďarského velitele je zmíněna v průběhu vyjednávání o kapitulaci maďarských jednotek také v obcích Telecí (79), Korouhev (77) a Oldříš (80). Získané zbraně (mezi jinými i děla a minomety) obdrželi, kromě jimramovských, také povstalci v Německém, Dalečíně, Míchově, Sádku a Lhotě. Maďarští zajatci byli soustředěni na jimramovském zámku a ve škole, kde se později skrývali před německými jednotkami ustupujícími Jimramovem (57) ve dnech 8-10.5. 1945. O den později - 7 května - se v Litomyšli (5) revolučnímu národnímu výboru dalo k dispozici nejmenované maďarské vyšší velitelství pod vedením generála László Karátsonyho. Je velice pravděpodobné, že se jednalo o velitelství samotné 1. maďarské armády. Maďaři dle uzavřené dohody vyslali jako podporu povstání jeden svůj prapor do prostoru Benátek u Litomyšli, na oplátku si vymínili složení zbraní až do rukou sovětské armády a pomoc Národního výboru v případě selhání německého zásobování. Dle dohody byli propuštěni také Maďaři zajati jižně od Poličky (4) (pravděpodobně se jedná o vojáky dříve zadržené v Jimramově (57) a okolí).

  Ráno 6 května proti povstání zakročila německá vojska. Tento den Němci ve snaze vyčistit životně důležitou ústupovou trasu na západ zaútočili na Jimramov ze směru od Uničína a Ubušína. Obrany obce se zúčastnili také někteří maďarští vojáci. Dle kroniky (Pavelka 1950) "Maďarský dělostřelec Jos. Szabo (vul. Pišta) mířil tak přesně, že hned první ranou zasáhl dvě muniční auta v čele kolony." Německá vojska poté ustoupila zpět do Uničína[4] Dle kroniky Jimramovských Pavlovic došlo k podobně intenzivnímu střetu s účastí maďarského dělostřelectva také následující den u Strachujova (7.5.1945). Popis střetnutí je však natolik podobný, že se může jednat o stejnou akci. Tohoto dne se k jimramovským povstalcům přidalo asi 60 dalších vojáků MKA. Plnili službu hlavně u těžkých zbraní. Přestřelka s německými jednotkami dne 7.5. je zmíněna také v Pavelkově kronice. Jednotka SS v síle 150 mužů však měla útočit od Nedvězí (7) a ke střetu mělo dojít u trhonické vápenky. Po více než hodinovém boji se Němci stáhli zpět. Následujícího dne odpoledne (8.5.1945) však jimramovští povstalci vzhledem k velké převaze německých vojsk umožnili jejich ústup obcí směrem na západ. První vojáci Rudé armády se v Jimramově objevili až 10.5.

  Dne 8.5. se další maďarský oddíl dal k dispozici povstalcům v Nedvězí. Ve stejný den večer do Svitav (33) přijela na základě žádosti o pomoc ze strany Revolučního národního výboru rota maďarských vojáků z Litomyšle (5). Protože však neměla uzavřenou smlouvu s blížící se Rudou armádou, stáhli se vojáci druhého dne zpátky do Benátek, kde byl soustředěn prapor Maďarů podporujících povstalce.

  Dne 10.5. se dříve zmíněná maďarská jednotka, která kapitulovala 6.5. v Miřetíně (75) a poté 8.5. zaujala pozice v Herálci (76), zúčastnila obrany obce proti ustupujícím zbytkům německé armády. Dle vzpomínek pamětníků bojovala nejen maďarská pěchota, ale bylo použito i dělo jehož postavení se nacházelo za zahradou K. Odvárky a střílelo směrem na Brázdův vrch. Po vypálení několika ran z tohoto děla se Němci dali na ústup, několik se jich i vzdalo. Ve stejný den vystřídal unavené povstalce na pozicích maďarský prapor v Kameničkách (8).

lukas-masek-druhy-odboj-na-svratecku.jpg

Maďarští vojáci ve Svratce (zdroj: Mašek 2010)

 

  Maďaři však nespolupracovali s českou samosprávou pouze ve věcech vojenské povahy. Například od 9.5. v povstaleckém lazaretu ve Svratce (59) působil maďarský lékař MuDr. Kornel Berenkey. Maďarští vojáci se zůčastnili také odklízení škod způsobených sovětským leteckým bombardováním Svratky z 9. května 1945 (již po ukončení bojových akcí v regionu). Po válce v obci Cikháj (58) krátký čas pobývala kromě ruských a rumunských jednotek i maďarská vojska (1200 vojáků). Není však jasné zda se jednalo o bývalé vojáky MKA nebo o síly věrné komunistickému režimu.

  Na základě shromážděných informací je vidět, že přítomnost maďarských vojsk na českomoravském pomezí měla pozitivní dopad na průběh Květnového povstání v této oblasti. Vojáci MKA nejen v mnoha případech vyzbrojili a vycvičili vznikající povstalecké jednotky, ale často i chránili civilní obyvatelstvo před německou odvetou se zbraní v ruce (čímž de facto přešli na stranu povstání). O důvodech jejich chování můžeme v tuto chvíli jen spekulovat, je však pravděpodobné, že bylo způsobeno nejen chybějící motivací k boji za Třetí říši na konci prohrané války a snahou získat si její vítěze, ale i pozitivním vztahem maďarských vojáků k místnímu obyvatelstvu. Ať už byly jejich důvody jakékoli, faktem je, že vojáci MKA přechodem na stranu povstalců dost riskovali. V ještě horší situaci se v případě německé protiakce nacházeli Maďaři, kteří již své zbraně odevzdali povstalcům. V nepříjemné situaci se, ve chvíli kdy místní povstalci umožnili ústup Jimramovem silným německým jednotkám, ocitli například odzbrojení maďarští vojáci ubytování v jimramovské škole. Po dva dny (8-10.5.) jim nezbývalo než se skrývat a doufat, že je Němci nenajdou a nebudou se chtít za zradu pomstít. Otázkou bylo i jaké stanovisko vůči maďarským vojákům zaujme velení blížící se Rudé armády. Jako spojencům Třetí říše jim v nejlepším případě hrozilo mnohaleté zajetí. Žádný z Maďarů samozřejmě netoužil strávit zbytek života v gulagu. Pravděpodobně i proto chtěli pomoci povstalcům a zároveň si pro jistotu ponechat své zbraně. Není zcela jasné kolik Maďarů nakonec uniklo sovětskému zajetí díky spolupráci s povstalci. Po ukončení války se však prý do Maďarska směli vrátit například vojáci účastnící se obrany Herálce.

Zdroje:
 
Jakl T.
2004:  Květen 1945 v českých zemích : pozemní operace vojsk Osy a Spojenců
 
Kudrna J.
2005a: Tak přicházela svoboda (in:) Herálecký zpravodaj, Duben 2005
2005b: Tak přicházela svoboda (in:) Herálecký zpravodaj, Květen 2005
 
Marek J.
2005: Barikáda z kaštanů
 
Mašek L.
2010: Druhý odboj na Svratecku (bakalářská diplomová práce)
 
Pavelka J.
1950: Kronika Jimramova Josefa Pavelky
 
Internet


[1] O maďarských vojácích u Přerova se více dočtete zde.

[2]László Karátsony (1894 – 1951) v roce 1945 generálmajor, sloužil v obou světových válkách. V letech 1938-1942 plnil funkce vojenského atašé ve Francii, Španělsku a Portugalsku. Poté, v letech 1942-1943, náměstka šéfa vojenské zpravodajské služby. V roce 1944 odeslán na frontu kde vedl nejdříve 6. a pak 16. pěší divizi. V roce 1945 byl nejen velitelem 16. pěší divize, ale plnil i funkci velitele celé 1. maďarské armády (místo vitéze László Dezső). Jeho jméno je ve většině případů pamětníky změněno a trvalo nějakou dobu než se jej s jistotou podařilo identifikovat. Síla 1. maďarské armády, složené hlavně z vojáků 16. a 24. pěší divize, se v květnu 1945 odhaduje na asi 9500 mužů (http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/povstani1945.htm).

Zdroje:

Pettibone, Charles D. 2012: „The Organization and Order Of Battle Of Militaries In World War II: Volume VII - Germany's and Imperial Japan's Allies & Puppet States” strana 126,

http://www.generals.dk/general/Karátsony/László/Hungary.html

[3]V časných ranních hodinách vstupuje do Herálce maďarská armáda v síle asi jednoho praporu. Přijíždějí na nákladních automobilech, na povozech i na jízdních kolech. Ubytovávají se ve všech volných prostorách, v hostinci u Jírů, Valenů, Gregorů, Polanských apod. Velitelství je v místnosti kampeličky v host. u Polanských. Vojáci zřizují telefonní spojení jednak v místě, ale také na své hlavní velitelství do Miřetic. Maďarská armáda má ponechány zbraně, je dobře vybavena a zásobena potravinami. Jejich polní pekárna peče chléb v prostoru za poštou. Dokonce mají také menší dechovou hudbu. Vztah k místním lidem je velmi přáteský.“ (Kudrna 2005a).

[4] A následující den i dále na jih ve směru na Písečné a Domanínek.