Jdi na obsah Jdi na menu
 


Působení maďarských vojáků v českých zemích a přilehlých oblastech na sklonku války

11. 2. 2013

Působení maďarských vojáků v českých zemích a přilehlých oblastech na sklonku války

   Hlavním cílem tohoto příspěvku je zmapovat přítomnost maďarských vojáků v českých zemích na sklonku druhé světové války a v období těsně po ní. Množství informací dostupných na toto téma bohužel není velké. Pro účely mého mapování jsem použil především informace volně dostupné na Internetu. Jednalo se například o zmínky na různých internetových fórech, pasáže z kronik českých a moravských obcí a také z dějepisných informací na jejich webech. Umožnilo mi to, přes četná omezení, shromáždit rozsáhlou databázi názvů obcí ve kterých se maďarští vojáci v průběhu války vyskytovali. Důležité byly také informace o charakteru jejich působení. Pouze ve vyjímečných případech se mi podařilo získat detailnější informace o velení těchto jednotek a jejich označeních. Tyto informace jsou však bohužel většinou nepřesné nebo neúplné. Samostatnou kapitolou problémů jsou překroucená maďarská jména významně ztěžujíci identifikaci osob[1].

   Strategická situace Maďarského království na začátku roku 1945 byla velice těžká, dá se říci že beznadějná. Většina Maďarska se nacházela pod sovětskou okupací, Budapešť byla po krvavém obležení dobyta 13.2.1945, armáda jako organizovaná síla prakticky přestala existovat. Bylo jasné, že země válku prohrála. Poslední maďarští vojáci opustili území Maďarska v první polovině dubna 1945. Zbytky maďarských útvarů byly většinou přidruženy k německým jednotkám a vykonávaly pomocné úkoly. V této fázi války již centrální velení Maďarské královské armády existovalo pouze na papíře. Kromě obrovského dopadu na již tak špatnou morálku vojska měl tento stav vliv také na praktickou stránku každodenního vojenského života. Zásobovaní přeživších jednotek z domácích zdrojů bylo ukončeno. Od této chvíle se maďarští vojáci museli spolehnout pouze na své, v této otázce nepříliš spolehlivé, německé spojence, místní obyvatelstvo a nebo na vlastní vynalézavost a podnikatelské schopnosti.

01.jpg

Budapešť po skončení bojů v roce 1945

 

Účast v bojích na straně Osy

   Informace o bojové činnosti maďarských vojáků proti postupující Rudé armádě na začátku roku 1945 jsou velice skromné. Zprávy o střetech s vojsky západních spojenců chybějí úplně. 

  Na mapě 1. je vidět, že maďarští vojáci kladli ozbrojený odpor Rudé armádě pouze ve východní části dnešní České Republiky - ve Slezsku a na Moravě. Zprávy o její bojové činnosti víceméně odpovídají hlavním směrům útoku sovětských vojsk, lze se tedy domnívat, že minimálně v některých případech byli maďarští vojáci Němci stále aktivně nasazování na frontě. Nejzajímavější informace se podařilo získat ze Slezska a severu Moravy. Jedná se o informace o působení maďarského dělostřelectva. Nepříliš početná jednotka maďarských dělostřelců je zde zmíněna poprvé v souvislosti s těžkými boji v prostoru Pruchna-Strumień (1) v zimě 1945, kde se zůčastnila obrany tzv. "Žabí země" (bažinatý terén na severozápadě Těšínska). Maďarské dělostřelectvo ostřelovalo útočící Sověty později také ve Fulneku (29). Postavení maďarského dělostřelectva je zmíněno v Rakodavech (31) u Olomouce. Větší koncentrace maďarských dělostřeleckých nábojnic byla nalezena u Hranic na Moravě. Je velice pravděpodobné, že zmíněná dělostřelecká jednotka byla součásti maďarské 16. pěší divize. Tato divize, podřízená velení německé 1. Panzerarmee, byla jedním z posledních organizovaných bojových útvarů MKA vůbec (ještě 12 dubna 1945 vedena jako frontová). Existují rozdílné informace ohledně místa její kapitulace. První uvádí, že se tak stalo v květnu 1945 v prostoru Olomouce. 16. pěší divize je však zmíněna v té době také na českomoravském pomezí kde její vojáci spolupracovali s místními českými povstalci (více zde).

02.jpeg

Ustupující maďarská vojska, pravděpodobně v okolí Zlína 1944/45

(zdroj: http://www.zlin.estranky.cz/clanky/p__234_le-m__234_le_-odkazy/osvobozeni-mesta-zlina-rudou-armadou.html)

 

   Maďarští vojáci se zapojili do bojů také na jihu Moravy, kam ustoupili ze západu Slovenska a z Rakouska. Dle velice kusých informací se měli zůčastnit mezi jinými bojů na přístupech k Brnu. Větší množství vojáků MKA se pohybovalo v blízkosti fronty u Hodonína (23) a Strážnice (22) kde po nich také zůstalo množství výstrojních součástek a nábojnic.

Mimo účasti v bojích na frontě byli maďarští vojáci využíváni Němci také ke strážní službě daleko za frontou (Holice (63)), likvidaci následků spojeneckých náletů (Mirotice (72)) nebo k práci při budování polních opevnění (Hrušky (40)).

  Vojáci MKA se stejně jako německá vojska v závěrečné fázi války často stávali obětí leteckých útoků bitevního letectva. Ve většině případů jsou v této souvislosti zmíněny obávané sovětské stroje Il-2. Letecké útoky na kolony nebo vlaky převážející vojáky MKA byly zaznamenány na předměstí polského Cieszyna (3), na dnešní Třídě T. Bati ve Zlíně (20), u Hrušek (40) a také u Písku (47) v jižních Čechách. K zastřelení letce ze sestřeleného Il-2 maďarskými vojáky došlo v Křižanovicích u Slavkova (34).

 

Vztah k českému odboji

   S blížicím se koncem války zvláště ve východní části Moravy došlo k významnému růstu partyzánského hnutí. Velká část zpráv o přítomnosti vojáků MKA v českých zemích souvisí nějakým způsobem právě s jejich kontakty s domácím odbojem.

  Hlavním problémem rostoucích partyzánských jednotek byl nedostatek střelných zbraní. Jedním ze způsobů získaní zbraní bylo jejich ukořistění. Vyhledávaným cílem partyzánu byly právě maďarské jednotky. Ve většině případů partyzání útočili na malé oddíly MKA (např. Újezd (27), Lhota u Pačlavic (35), Brankovice (36)) nebo osamocené důstojníky (např. Troubky-Zdislavice (38), Letonice (45)). Pouze v ojedinělých případech se maďarské jednotky zmohly na minimální odpor. K největšímu útoku partyzánů na vojáky MKA došlo v březnu 1945 v Pozděchově u Zlína (52). Maďarská vojenská kolona (asi 120 vojáků) byla ubytována ve škole, v místním hostinci u Pospíchala a na lesním úřadě. V průběhu přepadení byl partyzány zastřelen jeden voják, který se pokusil o odpor. Partyzáni získali přes 100 pušek, samopalů, střelivo, granáty a pistole.

  Již na první pohled je překvapivé jak malé skupiny partyzánů dokázaly odzbrojit i několikrát větší útvary MKA. Tuto situaci lze vysvětlit pravděpodobně neochotou vojáků dále bojovat prohraný boj a zbytečně tak riskovat život. Silný vliv na neochotu Maďarů bojovat s partyzány mohlo mít také to, že místní obyvatelé nebyli jejich nepřítelem. Pasivně k místnímu odboji se vojáci MKA chovali již dříve například v roce 1944 v Haliči, kdy si podpisem smlouvy o neútočení s UPA (Ukrajinská národní armáda) zajistili klid zbraní a obě strany se tak mohly v klidu připravovat na boj se svým smrtelně nebezpečným protivníkem- sovětským Ruskem. Známá je také neochota maďarských vojáků bojovat proti polskému odboji v dnešním západním Bělorusku a podpora Varšavského povstání v roce 1944.

  Po vypuknutí českého povstání v květnu 1945 se množství maďarských vojáků vzdalo českým povstalcům nebo jimi bylo bez odporu odzbrojeno (například Přerov (32), Jimramov (57), Svatý Kopeček (28)). V některých případech se dokonce celé maďarské útvary přidaly na stranu povstalců. Situace na českomoravském pomezí, kde se v té době nacházela 16. a 24. pěší divize, je podrobně popsána v jiném článku (zde). Připomeňme však, že v tomto regionu spolupráce mezi velením MKA a povstalci byla nejužší a měla i formální základ. Díky maďarské podpoře se povstalcům opakovaně podařilo útočící německá vojska odrazit a uchránit tak civilní obyvatelstvo před německou odvetou (Herálec (76), Jimramov (57)). Obdobná spolupráce byla navázana i v jižních Čechách. Také zde se daly povstalcům k dispozici některé maďarské oddíly a aktivně podporovaly české povstání (Písek (47), Rájov (53), Zlatá Koruna (83)). Bohužel v této souvislosti došlo i ke ztrátám. K potyčce povstalců a malé jednotky maďarských vojáků na straně jedné a německých vojsk na straně druhé došlo 6.5. v Rájově (53). Nejdříve se sice podařilo Němce společnými silami z Rájova vypudit a dobýt most přes Vltavu, poté se však němečtí vojáci vrátili, zaútočili a obec dobyli zpět. Maďaři padlí v této přestřelce jsou pohřbeni na hřbitově ve Zlaté Koruně (83) u Českého Krumlova. Na konec se v oblasti objevily silnější jednotky MKA s podporou dělostřelectva, znovu ji od Němců osvobodily a držely až do příchodu amerických jednotek. Více informací v článcích zde a zde.

  Na konec je třeba zmínit i informaci, že existoval plán dle kterého měla celá maďarská armáda v Čechách přejít na stranu povstání a pomoci jejímu centru – Praze (Marek 2005). Česká národní rada po vypuknutí povstání vedla rozhovory s maďarským generálem jménem Nadaszy nebo Nadászi (existují tyto dvě verze jeho jména, nepodařilo se jej bohužel dosud identifikovat). Nakonec však z těchto plánů sešlo, a tak v Praze (13) ze strany vojáků MKA docházelo pouze k odevzdávání zbraní povstalcům a zaučování povstalců v jejich obsluze. Jiné maďarské oddíly zůstaly věrné německému velení až do hořkého konce. 

10.jpg

Poručík László Vidovich, 101. zásobovací kolona MKA (M.Kir. 101. Ellátó Oszlop), Boskovice 1944/45

 

Vztah k místnímu obyvatelstvu

  Na základě shromážděných informací se první maďarské útvary ustupující z východní fronty začaly objevovat na území Protektorátu Čech a Moravy na podzim 1944 (Loučka (25)). Větší množství vojáků MKA se však u nás objevilo až po Novém roce 1945. Přesunující se na západ vojenské kolony byly v obcích ve většině případů ubytovávány večer. Vojáci opouštěli ubytování další den ráno, aby večer mohli přijet další. Takto se přesunovali od vesnice k vesnici. Kromě domů místních občanů byly putujícím Maďarům často zpřístupněny také školy a hostince (například Rokytnice (26), Brankovice (36), Jestřábí (39), Pozděchov (52), Moravský Žižkov (55)). Jelikož místní obyvatelstvo ve většině případů nebylo k Maďarům nepřátelsky naladěno také vojáci místní většinou respektovali. K problémům docházelo pouze v ojedinělých případech jako například v Letonicích (45), kde byli vojáci MKA podezírání z krádeží. Je velice pravděpodobné, že k tomu byli přinuceni špatným zásobováním z německé strany, což se ostatně domnívali i obyvatelé Letonic.

  Omezené zásobovaní maďarských oddílů bylo jednou z příčin intenzivních "obchodních" kontaktů s obyvateli obcí kterými se vojáci přesunovali na západ. Nejčastějšími artikly pro směnu byly tabák, lihoviny, pokrývky a samozřejmě také zbraně a munice[2]. Zdá se, že velitele nižších stupňů tyto kontakty (i obchod se zbraněmi) přehlíželi. Problémy nastávaly když si prodeje zbraně místním všimli němečtí vojáci nebo civilové. Předání zbraní místním občanům stálo život například dva maďarské vojáky v Kolodějích nad Lužnicí (49).

  Je důležité zdůraznit, že se vojáci MKA na českém území nezůčastnili žádné z německých akcí proti civilnímu obyvatelstvu. Dokonce ani v případech kdy byli bezprostředně napadeni českými partyzány nebo povstalci se ve většině případů nebránili. Ke zcela vyjímečné situaci došlo v dubnu 1945 po přepadení jednotky MKA partyzány mezi Pozděchovem (52) a Bratřejovem (51) u Zlína během kterého byli dva vysocí maďarští důstojníci zastřeleni a dva zajati. Zajatci poté utekli a v průběhu německého protipartyzánského zásahu v Prlově (50) dne 23.4. pomohli Němcům v označení členů partyzánského oddílu, se kterým se dříve střetli[3].

03.jpg

Vizovičtí partyzání 1945, kromě výzbroje německé provenience si povšimněte samopalu 43M Király (partyzán na pódiu), (zdroj http://www.vojenske-muzeum.cz/154-vizovice.html)

 

  Vztah civilistů k maďarským vojákům byl většinou pozitivní. K pomalu ustupujícím na západ Maďarům přistupovali se zvědavostí a často i s lítostí nad jejich osudem. Putující vojáci byli dle pamětníků vyčerpaní válkou, hladoví a promrzlí. Ve vzpomínkách civilních obyvatel se maďarští vojáci chovali slušně, k incidentu došlo pouze v již zmiňovaných Letonicích. I když se o tom v žádné ze vzpomínek autoři nezmiňují přímo je velice pravděpodobné, že přítomnost vojáků obyvatele vyčerpávala. V již tak vypjaté době totiž museli pro projíždějící jednotky kromě ubytování zajistit také krmivo pro koně a dřevo na topení. Několikrát je zmíněno i zapůjčení nebo prodej přikrývek. Lze tak soudit, že tyto artikly byly v maďarské armádě v tomto stádiu války vyhledávané. Obchod s ustupujícími vojáky byl již zmíněn výše. Jeho rozsah je těžké odhadnout, ale je faktem, že se zbraně maďarského původu objevovaly mezi partyzány nebo povstalci velice často a nemusely pocházet pouze z kořisti partyzánů.

  Zcela jiné vzpomínky na vojáky MKA mají obyvatelé Herálce (76) na Žďársku. Zde ubytování maďarští vojácí podporující v květnu 1945 povstalce byli dobře vyzbrojeni a vybaveni. Součástí jednotky byla dokonce i vojenská dechovka (více zde). Pravděpodobně se jednalo o prapor z prvosledové 16. nebo 24. pěší divize. Zdá se tedy, že tyto útvary byly vybaveny lépe než týlové jednotky se kterými se setkávali obyvatelé jiných částí Republiky.

  Obecně lze říci, že přesun jednotek MKA na konci války si v mnoha místech dodnes obyvatelé pamatují. Často byla zaznamenána i jména osob nebo některá maďarská slova. Zajímavý příběh se váže k vesnici Lužkovice (48) " K době ubytování německých a maďarských vojáků v obci se víže episodka o zastřeleném vojáku - zběhu za dnešním hřištěm. Posádky z okolí měly za povinnost se zastřelení maďarského zběha zúčastnit. Z vojáků ubytovaných v obci (Maďarů) exekuci nechtěl nikdo vykonat a tak došlo k losování popravčí čety (měla 10 mužů). Mezi jinými byl vylosován i maďarský voják jménem Katona, ten když se to dozvěděl, zbledl a byl z toho nesmírně nešťastný. Tvrdilo se, že na dezertéra nestřílel, mířil mimo něj!" (zdroj: http://www.luzkovice.cz/clanek.php?id=63). Tento příběh je velice zajímavý nejen z důvodu výše zmíněné události (zastřelení dezertéra). Vystupuje v něm voják jménem „Katona”. Slovo „katona” v maďarštině znamená voják. Otázkou tedy je zda je toto jméno opravdu jménem konkrétního vojáka nebo pouze pamětník převzal do svého vyprávění toto maďarské slovo označující vojáky obecně.

 

Maďarští vojáci mimo MKA

    Na konci války na našem území vyskytující se Maďaři nemuseli být vždy členy Maďarské královské armády. Kromě množství maďarských vojáků německého původu (etničtí Němci z Maďarska) sloužících ve Waffen-SS byly Němci na konci války vytvořeny také speciální maďarské jednotky Waffen-SS jako 25. Waffen Grenadier Division der SS ,,Hunyadi" nebo 26. Waffen Grenadier Division der SS ,,Hungaria"[4]. Tyto jednotky většinou bojovaly a kapitulovaly mimo dnešní české hranice- ve Slezsku, Bavorsku a Rakousku, nicméně díky strategické poloze Protektorátu Čech a Moravy transporty jejich vojáků často projížděly jeho územím. Tak například cesta části rekrutů ze sběrných prostorů v Maďarsku do výcvikového tábora SS Neuhammer (19) ve Slezsku v polovině prosince 1944 vedla přes Brno a Ostravu, zbytek dorazil vlakem přes Vídeň a Prahu. Cestu protektorátem absolvovaly také maďarské oddíly Waffen SS směřující v lednu 1945 z Neuhammer zpět na maďarskou frontu. 26. SS Schi Battalion cestoval přes Ostravu a Bratislavu, 25. SS Schi Battalion zvolil trasu přes Prahu a Vídeň. Začátkem února 1945 se linie fronty přiblížila k výcvikovému prostoru Neuhammer a většina zde soustředěných ale dosud nevycvičených vojáků musela být evakuována do Bavorska a Rakouska, kde se pak v květnu vzdali spojencům. Části 1. ungarische SS-Schi Bataillon dne 14.2. na své cestě do Rakouska projely Děčínem (89).

04.jpg

Náborový plakát maďarských jednotek Waffen SS

 

  Na území protektorátu se nacházela také různá výcviková střediska a vzdělávací instituce německé branné moci. Také v nich se na konci války objevili Maďaři v uniformách Waffen SS. Několik stovek příslušníků oddílů stíhačů tanků z divizí „Hungaria” a „Hunyadi” se od ledna do dubna 1945 účastnilo školení ve výcvikovém prostoru SS-Truppenübungsplatz Böhmen u Benešova (17). Během něj několik důstojníků navštívilo Škodovy závody a seznámilo se s vozidly Hetzer, které měla jednotka v budoucnu obdržet. Od 15.2. do 17.4. 1945 se 101 příslušníků divize „Hungaria” účastnilo výcviku v SS-Junkerschule Prag. Kurz měla absolvovat také skupina 105 mužů z divize „Hunyadi”, ale během přesunu, v Drážďanech, je zastihlo ničivé spojenecké bombardování a pravděpodobně všichni během něj padli (vojáci z „Hungaria” byli během bombardování mimo město).

  Na konec je třeba zmínit účast maďarských Waffen SS v bojích na české půdě. V polovině dubna 1945, kdy došlo ke spojení divize „Hungaria” s „Hunyadi”, byla z mužstva ženijního praporu divize „Hungaria” vytvořena bojová skupina. Tato bojová skupina se poté přesunula na Moravu a byla ubytována v brněnských kasárnách ve čtvrti Královo pole. Vojáci ženijního praporu „Hungaria” poté bojovali v centru Brna (87) a u obce Měnín(88). V oblasti zůstali až do konce války. Maďaři v uniformách SS se pravděpodobně vyskytli také na jihu Čech. Dle „Pamětní knihy Kolodějí nad Lužnicí” byli dva maďarští vojáci zde popravení za prodej zbraní Čechům členy jednotky Waffen-SS tábořící ve vesnici. Nevíme však s jistotou zda celý útvar byl maďarský či nikoli. Stejně nejasná je i zmínka o maďarských vojácích v Sedlci-Prčicích (65).

   Kromě maďarských jednotek ve větším nebo menším měřítku spolupracujících s Němci se na našem území objevily také útvary vznikajícího „demokratického” Honvédségu vytvořené z maďarských zajatců a podporující sovětská vojska.  Jednalo se o 1 maďarskou železniční divizi, 3. maďarskou železniční brigádu a 1. maďarský spojovací prapor. Tyto jednotky však do bojů nezasáhly.

 

05.jpg

Vojáci 1. maďarské železniční divize demokratického Honvédségu v květnu 1945 (zdroj: Baczoni T. 2008, strana 12)

 

  Při sběru informací o působení vojáků MKA na našem území jsem narazil také na jiné zajímavé informace související nějakým způsobem s Maďarským královstvím, ale ne přímo s jeho armádou. Podařilo se tak například zjístit místa na která byly Němci „evakuovány” dvě maďarské továrny. První z nich – známý závod Weiss Manfréd (nebo jeho část) byl přeložen do Českého Krumlova. Druhá továrna (spíše obuvnický závod) Hermann Hirsch byla umístěna v Holicích (63) u Pardubic. Místní obyvatelé ji říkali „Kečkemet”, zdá se tedy, že byla přivezena z maďarského města Kecskemét. Zajímavá je také informace o průjezdu Kyjovem (68) maďarského vlaku vezoucího příslušníky maďarské fašistické Strany šípových křížů, mezi jinými i jejich vůdce Ference Szálasiho. Stalo se tak 30.3. 1945 ráno.

 

Kapitulace a zajetí
 
Dle dostupných informací na území Čech a Moravy kapitulovaly následující jednotky MKA:
- 16. pěší divize – prostor Olomouce
 
- 24. pěší divize – Československo
 
- 5. záložní divize –  Zlín
 
- 3. polní doplňovací/náhradní divize  – Československo
 
- dle Tomáše Jakla ustoupily části maďarské armády až do Povltaví, kde kapitulovaly (Jakl 2004: 101)

 

 Po konfrontaci uvedených informací s údaji viditelnými na mapě 1. se zdá, že tento obecný obraz konce MKA na našem území je víceméně správný. Výše uvedené informace se však v některých případech také podařilo upřesnit a modifikovat. Tak například 16. a 24. pěší divize z 1. maďarské armády a jejich velení se, podle informací získaných v průběhu mapování, daly k dispozici povstalcům v Miřetíně (75) tedy mnohem dál na západ než u zmíněného Olomouce, což však nevylučuje možnost, že se část 16. divize vzdala také u Olomouce. Podobně jako u německých jednotek pravděpodobně také útvary MKA často ustupovaly různou rychlostí a rozděleny na menší svazky a proto i je konec války nebo kapitulace povstalcům zastihly na různých místech. Určení jednoznačného místa kapitulace konkrétní jednotky tak není dost dobře možné. Vojáci MKA se také mohli v některých případech vzdávat opakovaně (nejdříve povstalcům a pak spojeneckým armádám).

06.jpg

Německo jaro 1945, vojácí MKA míří do amerického zajetí.

 

  Dosud se podařilo zjístit, že po ukončení bojů byli na českém území maďarští zajatci před odesláním do Sovětského svazu soustředěni v následujících zajateckých táborech: Staré Hobzí (9), Mladkov (15) u Boskovic a Český Rudolec (42). Tyto tábory fungovaly pouze přechodnou dobu a byly určeny nejen maďarským, ale i německým vojákům.

 

07.jpg

Maďarští vojáci v zajateckém táboře na území Bavorska v květnu 1945.

 

Zdroje:

- Baczoni T. 2008: Magyar katonai egyenruhák 1945-1956

- Jakl T. 2004: Květen 1945 v českých zemích : pozemní operace vojsk Osy a Spojenců

- Kliment Ch. K., Bernád D. 2007: Maďarská armáda 1919-1945

- Marek J. 2005: Barikáda z kaštanů

- Internet

 

Více informací o maďarských formacích Waffen SS viz www.hunyadi.co.uk

 

  Při psaní tohoto textu byly použity i informace od jiných nadšenců. Za informace o situaci na konci války ve Zlíně a okolí děkuji Radkovi Lizancovi. Za podrobnější informace o MKA ve Strážnici, zdejších nálezech výstroje MKA a nasměrování na Vysočinu děkuji Vojtěchu „Gorbovi”. Zprávu o průjezdu kolony MKA Tasovem a o nálezech maďarské výstroje v katastru Kuželova a okolí dodal Kuba. Za doplnění informací o Prlovské tragédii děkuji panu Danielovi Gargulákovi. Za příjemné povídání o nálezech MKA u nás děkuji Drobkovi.

 

 Vojáci MKA v českých zemích a přilehlých oblastech

mapa1.jpg

 

Situace na jižní a východní Moravě

mapa2.jpg

  

Situace na českomoravském pomezí

mapa3.jpg

 

Legenda:
 
1- prostor Pruchna-Strumień zima-časné jaro 1945, 3 velká děla s maďarskou obsluhou střílející ráno a večer na sovětské pozice (pravděpodobně 16. pěší divize)

2- Ustroń jaro 1945, kontakt s místním obyvatelstvem, deky zapůjčené vojákům bylo nutné spálit – byly zavšivené
 
3- předměstí Cieszyna jaro 1945, nálet Il-2 na vlak s maďarskou pěchotou
 
4- Polička fotografie vysokých maďarských důstojníků ustupujících obcí
 
5- Litomyšl vyšší maďarské velitelství (generálmajor László Karátsony) se 7.5.1945 dává k dispozici Revolučnímu národnímu výboru, odeslání plně ozbrojeného praporu do prostoru Benátek
 
6- Svratouch 8.5.1945 do obce přichází maďarská divize, která se den nebo dva dříve dala v Miřetíně k dispozici majoru Orlovi (Nikolaj Jemeljanovič Melnyčuk)
 
7- Nedvězí 8.5. 1945, maďarský oddíl se dává k dispozici povstalcům
 
8- Kameničky 10.5.1945, maďarský prapor střídá povstalce na pozicích
 
9- Staré Hobzí – zajatecký tábor pro maďarské a německé vojáky po obou stranách silnice ze Slavonic do Starého Hobzí
 
10- Třeboň – kolona maďarské armády prochází městem na samotném konci války
 
11- Dynín – maďarský vojenský vlak na nádraží v Dyníně, odzbrojení maďarských vojáků slovenskými vojáky a českými povstalci
 
12- Vizovice a okolí dle fotografií byly maďarskými zbraněmi a výstrojí vybaveny místní partyzánské jednotky, tyto fotografie zde
 
13- Praha – některé z jednotek MKA pobývajících v městě se daly odzbrojit (například na Wilsonově a strašickém nádraží). Existují informace, že docházelo k vyjednávání mezi povstalci a maďarským velením o přechodu Maďarů na českou stranu, povstalci používali maďarskou výstroj a výzbroj, někdy je Maďaři i školili v zacházení se zbraněmi. Část jednotek MKA pokračovala v boji na straně Říše a zůčastnila se střetů s povstalci (Střížkov, Pankrác, Slivenec)
- od 15.2. do 17.4. 1945 se 101 příslušníků maďarské 25. divize SS „Hungaria” účastnilo výcviku v SS-Junkerschule Prag
 
14- Plzeň a okolí nálezy maďarské výzbroje a výstroje, je velice pravděpodobné, že tudy mohla vést některá z ustupových tras maďarských vojáků na západ
 
15- Mladkovice u Boskovic – malý zajatecký tábor, kromě německých vojáků v něm mohli být soustředění také Maďaři
 
16- Ořechov u Brna – maďarská vojska se zůčastnila také bojů na přístupech k Brnu v druhé polovině dubna 1945
 
17- prostor Benešovska – hromadný nález více než 100 nepoužitých maďarských vojenských známek, známky můžou pocházet z výcvikového prostoru SS-Truppenübungsplatz Böhmen kde od ledna do dubna 1945 probíhalo školení členů 25. a 26. maďarské divize SS
 
18- Katowice-Murcki – hrob 15 maďarských zajatců zavražděných příslušníky Rudé Armády 28.1.1945, tito vojáci dříve sloužili u katovické Heimat-Flak-Abteilung 58/VIII, části Flak-Regiment 107

08.jpg

Obsluha německého flaku, dle popisu fotografie se jedná o maďarské vojáky.
 
19- prostor Trzebień (něm. Kittlitztreben) - Leszno Górne (něm. Ober Leschen) Ungarische Alarm Regiment der Waffen SS a 1. ungarische SS-Schi Bataillon brání přechod přes řeku Bobr, tito vojáci se předtím účastnili výcviku ve vojenském prostoru Neuhammer ve Slezsku
 
20- Zlín a okolí velké množství ustupujících maďarských jednotek, vojáci byli ubytováni například ve škole na Letné, dle pamětníků maďarští vojáci rozprodávali místním lidem své zbraně a výstroj, dne 30.3.1945 byla v prostoru Zlín-Prštné (na dnešní Třídě T. Bati) maďarská kolona napadena letounem Il-2, nálet měl způsobit velké ztráty
 
21- prostor Malacky-Svätý Jur-Orešany – 30.3.-8.4. 1945, maďarští vojáci se zůčastnili obrany přechodů přez Váh a Malé Karpaty (Waag Stellung)
 
22- Strážnice březen-duben 1945, kolony maďarských vojáků ustupují na západ, poslední odjeli z obce 9 dubna, zůstaly zde po nich výstrojní součástky a výzbroj, dle nepotvrzených správ se v obci vyskytovalo také maďarské dělostřelectvo
 
23- Hodonín malá skupina maďarských vojáků se údajně schovávala ve sklepě činžáku u nádraží (nyní je v tom domě ordinace MUDr. Borovičky), poté se vzdali sovětským vojákům
 
24- Dubňany – 12.4. 1945, od Hodonína, který již byl osvobozen  ustupují vojáci včetně maďarských oddílů
 
25- Loučka od podzimu 1944 se vesnicí přesunovaly maďarské vojenské kolony na západ, jsou doložena i děla, na noc vojáky museli občané ubytovat a ráno odjeli, aby večer přijeli další
 
26- Rokytnice leden-únor 1945, ustupující maďarská vojska,
- 2. únor asi 300 maďarských vojáků ubytováno ve škole, v hostinci u Mudráků a v domech, v následujících dnech procházeli a ubytovali se v obci další maďarští vojáci,
- 4. února bylo v obci 400 mužů a 180 koní v následujících dnech byl počet ubytovaných menší, asi za 10 dní oddíly odtáhly, vojáci se chovali slušně, brali dřevo a krmivo pro koně.
- po odchodu Maďarů se našly četné výbušniny.
- u silnice mezi Jestřabím a Rokytnicí padli dva koně, které tam vojáci nechali
 
27- Újezd začátek 1945 ustupující maďarské jednotky, přenocování těchto vojsk, vojsko bylo umístěno po 2-4 mužích do domů, maďarští vojáci vyměňovali s obyvatelstvem kuřivo, pokrývky a také pušky a náboje aj. věci za lihoviny,
„Dne 17. února 1945 večer přijel do obce opět větší transport trénu maďarského vojska, které bylo přiděleno do jednotlivých domů. Na prostranství u radnice bylo umístěno asi 50 vozů s potravinami, střelivem aj. K obecní hlídce u radnice přibylo 8 mužů maďarských vojáků, kteří střídavě hlídali tyto vozy. Kolem půlnoci přepadli partyzáni hlídky u vozů, odzbrojili je, přivedli do místnosti radnice, kde rovněž ostatní vojáky odzbrojili a pohrozili odstřelením jestli se odváží do 5 hodiny ranní opustit místnost. Vojáci byli tak překvapeni, že po odchodu partyzánů delší chvíli se tupě dívali jeden na druhého, než se odvážili mluvit a to pouze šeptem, partyzáni ukořistili: 70 pušek, 580 nábojů, 81 granátů a 2 automaty.” (zdroj: http://www.ujezdvk.com/historie2.php)
 
28- Svatý Kopeček 5.5. 1945, maďarský oddíl asi 200 mužů složil zbraně
 
29- Fulnek na obraně města před Sověty se podíleli vedle německých vojáků také členové maďarské armády. Jejich působení ve Fulneku je doloženo zápisem v klášterní kronice. Z ní se dozvídáme, že maďarské dělostřelectvo rozestavilo svá dvě těžká děla na začátku nové Lukavské ulice přímo mezi stojící domy a ostřelovalo nepřítele
 
30- Nenakonice 3.5.1945, ubytování maďarských vojáků
 
31- Rakodavy 2.5.1945, postavení maďarského dělostřelectva
 
32- okolí Přerova ustupující maďarská jednotka odzbrojena povstalci 1.5.1945, Maďaři byli odzbrojeni také v samotném Přerově
 
33- Svitavy 1.5.1945 přes město projížděly kolony maďarského jezdectva a dělostřelectva, směřovaly na Květnou a na Lanškroun, 8.5. 1945 do města přijela ve večerních hodinách na základě žádosti o pomoc ze strany Revolučního národního výboru rota maďarských vojáků z Litomyšle. Protože však neměla uzavřenou smlouvu s Rudou armádou, stáhli se vojáci druhého dne zpátky do Benátek
 
34- Křižanovice u Slavkova 27.4.1945, pohyb maďarské jednotky v okolí, zastřelení sovětského letce ze sestřeleného Il-2
 
35- Lhota u Pačlavic 19.2.1945, přepadení čety maďarských vojáků od 9. roty 476 vozatajského pluku, zabití v boji poddůstojníka Jánose Keresztese partyzánským oddílem "Olga"
 
36- Brankovice 21.2.1945, přepadení partyzány oddílu "Olga" 80 maďarských vojáků, kteří byli umístěni ve škole v Brankovicích, tento den se uvádí také odzbrojení partyzány poručíka Istvána Nagye
 
37- Divoký u Kroměříže 28.2.1945, útok partyzánů oddílu "Olga" na maďarské vojáky
 
38- Troubky-Zdislavice 6.3.1945, přepadení dvou maďarských důstojníků ubytovaných v obci partyzány oddílu "Olga", podle jiného zdroje byli tento den postřeleni tři maďarští vojáci od 1. horské brigády
 
39- Jestřábí 5.2.-8.2.1945, maďarští vojáci ubytovaní ve škole
 
40- Hrušky 6.4.1945 Němci využívají maďarské vojáky k budování zákopů v polích mezi vesnicí a Moravským Žižkovem, 7.4.1945, dva maďarští vojáci těžce ranění po leteckém útoku na vlak
 
41- Skřipov únor 1945, zmínka o maďarské armádě
 
42- Český Rudolec zajatecký tábor, zmínka o maďarských vojácích
 
43- Senice na Hané – konec března 1945, ustupující maďarská vojska
 
44- Dubany – 1.5. 1945, obcí projel od Blatce přes Margelík osamocený ruský tank a u školy vysadil raněného maďarského zajatce
 
45- Letonice první polovina dubna 1945, pobyt maďarských vojáků, od Němců nedostávali téměř ničeho a proto kradli, Němci proti nim však na stížnosti občanů zakročovali, dne 18.4. v noci odzbrojili neznámí partyzáni 4 maďarské důstojníky v místě Pod kaplí
 
46- Čížová u Písku, 29.4.1945, napadení maďarského vlaku s vojáky mezi Čížovou a Pískem hloubkaři, těžké ztráty
 
47- Písek květen 1945, maďarská jednotka pod velením mj. Czizka, neměl v úmyslu dělat nově vzniklému Národnímu výboru potíže a dokonce mu i nabídl zbraně
 
48- Lužkovice jaro 1945, ubytování německých a maďarských vojáků v obci, ze zdejí posádky dezertovalo 6 vojáků, jeden z nich (původem z části Jugoslávě okupované Maďarskem) byl popraven, pochován na místě zastřelení, pak přenesen do Želechovic ke kostelu
 
49- Koloděje nad Lužnicí hrob maďarských vojáků popravených Němci za spolupráci s místním obyvatelstvem 5.5.1945, v okolí Týna nad Vltavou se na jaře 1945 nacházelo asi 300 maďarských vojáků
 
50- Prlov u Zlína – maďarská jednotka u místní trafiky, přepadení maďarských důstojníků v domě u Holubů partyzány 1.Československé brigády Jana Žižky z Trocnova

09.jpg

Prlov, dům u Holubů, rok 1946
(zdroj Daniel Gargulák)
 
51- duben 1945, přepadení maďarských vojáku partyzány mezi Pozděchovem a Bratřejovem, dva vysocí maďarští důstojníci byli zastřeleni a dva zajati (Szabó a Erdödy), zajatci posléze utekli a pomohli Němcům v označení členů partyzánského oddílu v Prlově, tři partyzáni byli poté u Bratřejova na žádost maďarských důstojníků popraveni
 
52- Pozděchov u Zlína – březen 1945, ubytování maďarské vojenské kolony (asi 120 vojáků) ve škole, v místním hostinci u Pospíchala a na lesním úřadě, přepadeni a odzbrojeni partyzány, jeden voják, který se pokusil o odpor, byl v lesním úřadě zastřelen, partyzáni získali přes 100 pušek, samopalů, střelivo, granáty a pistole
 
53- Rájov  Maďaři přešli na stranu místních obyvatel a poté odzbrojili Němce hlídající most přes Vltavu, střet s německými jednotkami 6.5. 1945, pět Maďarů padlo, pohřbeni v sousední Zlaté Koruně (83)
 
54- Kostice – od 24.2. zde bylo po několik dnů ubytováno 120 maďarských vojáků s koňmi
 
55- Moravský Žižkov – 26.2. ubytování maďarských důstojníků, ubytování ve čtyřech místnostech, třídy byly vyklizeny a učilo se v prvním patře
 
56- Moravská Nová Ves – 6.4. po 22 hodině je obec bombardována, zabiti mezi jinými i dva maďarští vojáci
 
57- Jimramov – v průběhu Květnového povstání (jehož byl Jimramov důležitým centrem) se v obci a jejím okolí nacházelo několik set vojáků MKA, vojáci odevzdávali lidem zbraně, mnozí se dali na stranu povstalců
 
58- Cikháj – krátce po válce zde pobývala maďarská vojska (až 1200 vojáků), není jasné zda se jednalo o bývalé vojáky MKA nebo o síly věrné komunistickému režimu
 
59- Svratka – odzbrojení vojáků MKA v okolí, od 9.5. v místním obvazišti působil maďarský lékař MuDr. Kornel Berenkey, vojáci MKA také pomáhali odstranit škody způsobené sovětským bombardováním ze dne 9 května
 
60- Čimelice – odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí (za účasti mezi jinými i knížete Karla VI Schwarzenberga)
 
61- Ostředek – 5.5. 1945 byli v obci odzbrojeni mimo jiné i vojáci MKA
 
62- Ratiškovice – 4.4.-6.4. 1945 obcí ustupují ve směru na Kyjov maďarská vojska
 
63- Holice – maďarští vojácí hlídají železniční vagony, u silnice na Pardubice se nacházela obuvnická továrna Hermann Hirsch, kterou sem Němci přivezli z Maďarska, místní ji říkali „Kečkemet”, zdá se tedy, že byla přivezena z maďarského města Kecskemét
 
64- Jihlava – 6.5. 1945 se povstalci neúspěšně pokusili odzbrojit maďarské jednotky v Hruškových dvorech a Heleníně
 
65- Sedlec-Prčice – odzbrojení německé posádky v místní škole (složena z Maďarů)
 
66- Nové Město na Moravě – nálezy maďarských militárií
 
67- Tasov – jaro 1945, množství vojáků MKA ustupuje obcí, nálezy maďarských militárií
 
68- Kyjov – 30.3. 1945 ráno zde zastavil maďarský vlak vezoucí příslušníky Strany šípových křížů, mezi jinými i jejich vůdce Ference Szálasiho, 10.4.1945 městem ustupují početné maďarské a německé jednotky i Vlasovci
 
69- Trhonice – v průběhu povstání v Jimramově odzbrojení 40 maďarských vojáků, povstalci ukořistili ruční zbraně, panzerfausty a povoz s municí
 
70- Choceň – 5.5. odzbrojeno 180 maďarských vojáků
 
71- Češnovice únor-březen 1945, v obci po staveních ubytováni maďarští vojáci (jistě čp.1,.7., a 22), obchodovali s místními občany a často dezertovali
 
72 – Mirotice – 29.4.1945 na silnici před Veislovou koželužnou zahazovali maďarští vojáci velký pumový kráter po útoku hloubkařů
 
73- Nové Hrady – 5.5. 1945 odzbrojeno 60 maďarskych vojaků
 
74- Radim (Luže) – 5.5. 1945 odzbrojeno 330 maďarských vojáků
 
75- Miřetín – 6.5. 1945, 16. a 24. pěší divize pod velením generála László Karátsonyho se dává k dispozici partyzánům
 
76- Herálec  8.5.-12.5. 1945, maďarský pluk z 16. nebo 24. pěší divize brání obec před útokem ustupujících německých vojsk
 
77-Korouhev a okolí – odzbrojení maďarských jednotek ve dnech 5-6.5. 1945
 
78- Krouna – silnice Krouna - Svratka odzbrojení maďarského oddílu o síle 130 mužů partyzány pod vedením poručíka Oganisjana
 
79- Telecí – odzbrojení jednotek MKA dne 6.5.1945
 
80- Oldřiš – odzbrojení jednotek MKA dne 6.5.1945
 
81- Kuželov a okolí (katastry Nová Lhota, Javorník, Kuželov, Hrubá Vrbka) – nálezy spojené s MKA (nábojnice, mince, knoflíky)
 
82- Miřetice – 8.5.1945 umístěno maďarské velitelství
 
83- Zlatá Koruna a okolí – květen 1945, v okolí obce se na začátku května 1945 nacházelo množství vojáků MKA, měli k dispozici mezi jinými i dělostřelectvo, mnozí přešli na stranu povstalců a účastnili se přestřelek s Němci, v sousedním Rájově (53) jich pět padlo, pohřbeni na hřbitově ve Zlaté Koruně
 
84- Rymice – na konci války se zde bránili s německými i maďarští vojáci
 
85- Hvozdná – 5.2. 1945 obcí projíždí maďarský oddíl o síle asi 1000 mužů a 200 koní, od tohoto dne až do 13.3. je ve vesnici ubytováno přibližně 400 mužů a 80 koní, ve většině případů se jednalo o násilím odvedené muže slovenské národnosti z okolí Košic, minimálně jeden z nich – Jožka Ševčík – dezertoval, po osvobození byl ale Sověty zatčen a i přesto, že byl slovenské národnosti, byl následně odeslán do zajateckého tábora v okolí Dačic (pravděpodobně se jedná o Český Rudolec (42) nebo Staré Hobzí (9) )
- maďarští vojáci místním prodávali náboje (náboj za korunu), dětem dávali maďarské bankovky,
- jako zajímavost je třeba uvést, že když vojáci přijeli, ze strachu před partyzány se báli jít zkontrolovat půdu a tak jednoduše vzali pušky a prostříleli celý strop[5]...
 
86- Rohatec – duben 1945, v okolí operují maďarští vojáci
 
87- Brno – duben-květen 1945 bojová skupina mužstva ženijního praporu 25. divize SS „Hungaria” ubytována v brněnských kasárnách v čtvrti Královo pole, vojáci ženijního praporu „Hungaria” poté bojovali v centru Brna
 
88- Měnín – duben-květen 1945 bojová skupina mužstva ženijního praporu 25. divize SS „Hungaria” bojuje u města a zde se i na konci války vzdává
 
89- Děčín – část 1. ungarische SS-Schi Bataillon dne 14.2. na své cestě do Rakouska projíždí městem
 
90- Lejčkov – 8.5.-9.5.1945, okolím obce ustupují četné německé a maďarské útvary, dne 9 května mezi ustupujícími německými jednotkami vypukla přestřelka v jejímž průběhu byla obec z velké části zničena, zemřelo 24 civilistů, zdá se, že přestřelka vypukla o přednost v jízdě mezi dvěma proudy ustupujících vojsk - ze směru od Havlíčkova Brodu a od Jihlavy
 
91- Kostelec u Zlína – v obci ubytování vojáci MKA, 3 dezertovali byli však chyceni a u Skřítkovy Skály zastřeleni
 
92- Neubuz – v lese Vrbové 500metru od křižovatky silnice Neubuz -Dešná se nachází hromadný hrob 3 německých vojáků a 2 Maďarů
 
93- Fryšták – na místním hřbitově jsou neoznačené válečné hroby bez náhrobků, mají jen pořadová čísla, pohřbení zde jsou:
- Szabo Gábor, ročník 1886, zemřel na nemoc ve Štípě (94), pochován dne 22.2.1945
- Pál Matus, vojín, zastřelen za dezerci 27.2.1945
- Czikos László, ročník 1909, vojín, zastřelen za dezerci 27.2.1945
- Lazcko István, ročník 1920, četař, 14.3.1945 zastřelen partyzány u samoty v Dolní Vsi (94), když se nechtěl nechat odzbrojit
 
94- Štípa –Szabo Gábor, ročník 1886, zde zemřel na nemoc, pochován ve Fryštáku (93) dne 22.2.1945
 
95- Dolní Ves – Lazcko István, ročník 1920, četař, byl u samoty dne 14.3.1945 zastřelen partyzány, když se nechtěl nechat odzbrojit, pochován ve Fryštáku (93)
 
96- Želechovice nad Dřevnicí – k místnímu kostelu byly přeneseny ostatky maďarského dezertéra popravěného v obci Lužkovice (48) a dříve pohřbeného na místě zastřelení
 
97- Louky u Zlína – dne 28.1. 1945 velké přesuny maďarského trénu a dělostřelectva od Zlína k západu, mnoho dětí stálo u cest a projevovalo zájem o vojáky, dostávali peníze, sem tam dostali suvenýr v podobě náboje do pušky
- dne 10.2.1945, našly děti z Louk u kapličky pohozený ruční granát maďarského původu, když si s ním hrály došlo k výbuchu jehož následkem zahynuli žák 5. třídy Boleslav Jarolímek, žák 2. třídy Eda Mikeš a spolužačkaVendolská Ludmila tento týden také obcí projížděly kolony maďarských vojsk (dělostřelci a spojaři)
- dne 12.4. 1945 se vojáci MKA tábořili na místním fotbalovém hřišti
 
98- Mladcová – únor a březen 1945, v obci pobývají maďarští vojáci, mnoho koní a několik povozů, vojáci byli ubytováni po chalupách a u Bartošáku, což byla sokolovna a hostinec, vojáci měli s místními normální vztahy, jednalo se většinou o zemědělce z maďarské pusty, těšili se na konec války, chodili na hlídky, starali se o koně a cvičili pořadovku, jako zajímavost je třeba uvést, že s nimi byl šestiletý chlapec, který uměl jen maďarsky a vzali ho s sebou někde na cestě z Ukrajiny, měl ušitou maďarskou vojenskou uniformu, a dokonce i vlastní karabinu- zatím jen ze dřeva, dokonale ovládal povely a pořadovku, byl to miláček vojáku, při odjezdu této jednotky i místním ho bylo líto a vyprovázeli jej jako vlastního
 

[1] Například jméno generála László Karátsonyho je v každé relaci napsáno jinak a pokaždé nesprávně. Dokonce i v jinak hodnotné tištěné publikaci!

[2] Například ve Hvozdné (85) vojáci prodávali náboj za korunu. Dětem dávali maďarské bankovky.

[3] Dle výpovědi Kurta Wernera Tuttera, velitele německých jednotek, které vypálily osady Ploština a Prlov na Valašsku se vypálení Prlova zůčastnil také oddíl maďarských četníků. Jiní účastníci této protipartyzánské akce se však o jejich účasti nezmiňují.

[4] V polovině prosince 1944 bylo ve slezském výcvikovém prostoru SS Neuhammer soustředěno asi 50 000 mužů. Asi polovina z nich byla určena pro maďarské divize Waffen SS.

[5] Zdrojem informací je pan Radek Lizanec. Děkuji.