Jdi na obsah Jdi na menu
 


43 M Zrínyi II

11. 11. 2012

zrinyi-ii-obrazek.jpg

 

  Plány samohybného děla vypracoval šéfkonstruktér tankové sekce firmy Weiss Manfréd Ing. Ernö Kovácsházi. Velení Honvédségu přijalo plány s nadšením, protože armáda plánovala postavit prapory útočných děl, ale dříve nemělo vhodné útočné dělo. Vozidlo bylo pojmenováno po hrdinovi bojů s Turky, hraběti Zrínyi. Nové maďarské samohybné dělo bylo vzhledově značně podobné italskému Semovente da 105/25.

   Jako základ vozidla byl použit osvědčený podvozek z tanku Turán na který byla namontována nízká nástavba. Čelní pancíř měl tloušťku 75mm, strany 25mm a střecha 13mm. Střecha bojového prostoru se od středu skláněla ke stranám. Řidič a střelec měli každý svůj vstupní poklop v přední části střechy. Velitel a nabíječ měl v zadní části dvojdílný poklop. Na střeše bojového prostoru bylo pět otáčivých periskopů 43 M, po dvou pro řidiče a střelce a jeden pro velitele. Ve vozidle byla instalována radiostanice R/5-a, která byla umístěna v zadní části bojového prostoru u velitele. V zadní části bojového prostoru byl malý otvor na vystřelování signálních raket. Vozidlo bylo osazeno adaptovanou houfnicí MÁVAG 40/43M ráže 10,5 cm uloženou v mohutné kulové lafetě. Pro dělo bylo plánováno zavést přímá mířidla, ale nebyla nikdy instalována. Houfnice byla jedinou výzbrojí samohybného děla.
Posádka měla jako ochranu proti pěchotě k dispozici pouze čtyři samopaly a ruční granáty. Pro vozidla byl plánován držák na protiletadlový kulomet, ale ani ten nebyl nikdy zaveden. Koncem roku 1944 byla některá samohybná děla po německém vzoru dovybavena představným pancířem na bocích.

 

zrinyi-ii-01.jpg

 

   Tanková houfnice 40/43 M používala dělené střelivo, které nebylo příliš vhodné pro použití v obrněných vozech. Do houfnice se používaly dva typy granátů a to nárazový granát 38/33 M, který vážil 15,04 kg a měl úsťovou rychlost 471 m/s a průrazný granát 42 M, který vážil 12,05 kg a měl úsťovou rychlost 444m/s. Kadence byla pět až šest ran za minutu. Průraznost byla 80 mm na 1500 m, při náklonu 60 stupňů.

Celkem bylo ze 140 objednaných vyrobeno pouze 72 samohybných děl.

 

zrinyi-ii-02.jpg

zrinyi-ii-03.jpg

zrinyi-ii-kubinka.jpg

Dochované vozidlo Zrínyi II v Kubince.

 

Nasazení

   K jejich prvnímu nasazení došlo v dubnu 1944, kdy byla tato samohybná děla nasazena 1. praporem útočných děl při obraně Haliče. Ačkoliv Zrinyi II nebyl vozidlem specializovaným na boj proti tankům, vedl si na bojišti mimořádně dobře, zejména v porovnání s tanky Turán. Zrinyi II se v boji ukázal jako nejsilnější z maďarských obrněných vozidel, prakticky byl jediným vozidlem schopným boje se sovětskými tanky. Na území tehdejšího Československa zůstala dvě samohybná děla Zrínyi II. Československá Armáda je po válce nechala opravit a používala je do vyřazení v 50. letech

 

 Technické údaje:

43M Zrínyi II

Výrobce

Weiss Manfréd, Ganz

Rok výroby

1943 - 1944

Označení Honvédségu

40/43 M Zrínyi rohamtarack

Registrační čísla

3H-000 až 3H-065 (Weiss Manfréd) 66kusů, neznámá čísla Ganz 6kusů

Osádka

4 muži

Pohotovostní hmotnost

21,6 t

Délka

5,55 m (5,9 m s dělem)

Šířka

2,9 m

Výška

1,9 m

Výzbroj

1 x  10,5cm houfnice 40/43M

Zásoba munice

55 nábojů (mohlo být naloženo až 95ks)

Typ motoru

WM Z-Turán, osmiválec, benzínový

Obsah

14 866 cm3

Výkon

260ks při 2200 ot/min

Maximální rychlost

43 km/h

Pancéřování

Předek korby
Boky korby
Střecha korby
Podlaha korby

75 mm
25 mm
13 mm
  8 mm

 

Zdroj:

Kniha: Maďarská armáda 1919-1945, Kliment Ch. K., Bernád D.

www.palba.cz, www.fronta.cz, www.ww2incolor.com