Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kořistní obrněná vozidla 1.část

8. 11. 2012

Vozidla Československé armády

 

Obrněný automobil OA vz.30

  Československý obrněný automobil z 30.let postaven firmou Tatra. Nástavba byla sestavena z pancéřových plechů síly 3-6 mm. Vozidlo neslo dva lehké kulomety vz.26. Jeden v přední desce karosérie a druhý v otočné věži. Bohužel dva lehké kulomety nedovolovaly nepřetržitou palbu. Další slabinou byl slabý motor, který nedovoloval jízdu v těžkém terénu. Vozidlo bylo bohužel v roce 1938 už značně zastaralé a hodilo se spíše už jen pro potřeby udržování vnitřního pořádku.

 

oa-30.jpg

 

  Obrněný automobil vz.30 se podařilo ukořistit maďarským jednotkám při bojích s Československou armádou na Podkarpatské Rusi poblíž Mukačeva. Vozidlo po smyku zapadlo do příkopu. Po neúspěšném pokusu o vyproštění vozidla vymontovala posádka kulomety a zakrytí druhého OA vz.30 se stáhla. Automobil poté ukořistila Maďarská armáda, která ho později předala policii.

Vozidlu bylo přiděleno registrační číslo: P-18

 

oa-30-zniceny.jpg

Zapadlý obrněný automobil.

 

Lehký tank LT vz.35

  Československý lehký tank vyvinutý firmou Škoda v polovině třicátých let. U tanku byl použit pokrokový pneumatický podvozek a posilovač řízení. Bohužel byl velice složitý což způsobovalo určité potíže při opravách. Výzbroj tanku tvořil kanón Škoda A3 ráže 37 mm a dva těžké kulomety vz. 35 ráže 7,92 mm jeden spřažen s kanónem a druhý v čelním pancíři. V roce 1938 byly kulomety postupně nahrazovány za vz. 37. Kanón měl být schopen na 500 metrů při kolmém dopadu prorazit až 45 mm silný pancíř (při 30° úhlu dopadu 15 mm). Ze začátcích byl tank velmi náchylný k závadám, ale i přes to se z něj stal díky svým manévrovacím vlastnostem a na svou dobu moderní kanónové výzbroji skvělý tank.

 

lt-35.jpg

 

  V průběhu bojů na Podkarpatské Rusi byl získán jeden československý tank LT vz.35 (č. 13903). Na křižovatce k obci Fančíkovo byl vyřazen třemi zásahy z kanónu. Padl jeden z členů jeho posádky, montér Antonín Seidler. Druhý tank (č. 13673) byl ukořistěn při bojích na Východním Slovensku. Maďarským expertům se vozidla líbila a chtěla je nechat opravit ve Škodových závodech. Vozidla byla nakonec opravena zadarmo po podepsání licenční smlouvy na tank T-21 (Turán). Po opravě v březnu 1941 se tanky vrátily do Maďarska a byly úspěšně používány tankovým učilištěm v Esztergomu až do roku 1943.

Vozidlům byla přidělena registrační čísla: 1H-406, 1H-407

 

lt-35-rus.jpg

Tank LT vz.35 (č. 13903) zničený na podkarpatské Rusi.

 

lt-vz.35-madarsky.-jpg.jpg

 Jedna z předpokládaných podob tanků LT vz.35 v MKA.

 

Vozidla Polské armády

 

Tančík TK-3 a TKS

  Poté co byl v roce 1928 u firmy Vickers vyroben dvojmístný tančík Carden-Loyd Mk.VI. propadlo Polsko jako spousta dalších států tančíkové módě. Polské velení takové vozidlo velice zaujalo hlavně kvůli jeho relativně nízké ceně. Proto bylo zakoupeno jedno vozidlo za účelem sériové výroby. Prvním postaveným modelem byl TK-3, který se od svého vzoru lišil hlavně plně zakrytým bojovým prostorem. Daleko zdařilejším typem byl TKS, který měl od svého předchůdce zesílené pancéřování a vypružení. Dále byl instalován silnější motor a optické zařízení tvořené periskopem a teleskopem. Aby se zvýšila bojová hodnota vozidla byl do některých tančíků TKS později instalován 20 mm kanón. Bohužel do začátku války se takto stihlo přezbrojit asi jen 24 strojů.Tančík TKS s 20 mm kanónem byl jediným tančíkem schopným boje s jinými obrněnci.

 

tk-3.jpg

TK-3 Polské armády

  

tks.jpg

TKS Polské armády 

 

tks-20mm-2.jpg

TKS s 20mm kanónem Polské armády

 

  Připojením Podkarpatské Rusi v březnu 1939 získalo Maďarsko a Polsko společnou hranici. Když 1.září 1939 napadla Německá armáda Polsko byly tančíky nasazeny při každé příležitosti aby útočníka zastavily.Bohužel tančíky vyzbrojené pouze kulometem toho proti jiným obrněncům moc nezmohly. A když 17.září Sovětský svaz zákeřně napadl Polsko byl odpor stále zoufalejší a mnoho jednotek začalo ustupovat hlavně do Rumunska, ale i do Maďarska.
Udává se, že do Maďarska ustoupilo až dvacet tančíků, ale registrační čísla dostalo pouze šestnáct vozidel. Pokud bylo vozidel více, tak stroje v horším stavu mohly být použity jako zdroje náhradních dílů. Podle fotografie byl pravděpodobně jeden z tančíků TKS vyzbrojen 20 mm kanónem. Použití polských tančíků v Maďarské armádě není známo. Pravděpodobně stejně jako v Německé armádě byly tančíky používány pro výcvik řidičů, případně jako tahače nebo pro potřebu policie.

Vozidlům byla přidělena registrační čísla:

TK-3:  12ks 1H-381, 382, 383, 384, 385, 386, 388, 392, 395, 396, 397, 398

TKS:     4ks 1H-387, 389, 391, 399

 

tks-20mm.jpg

TKS s 20mm kanónem s maďarským a polským vojákem.

 

Lehký tak Renault R-35

  Ve 30. letech byl stále hlavním lehkým tankem francouzské armády už velice zastaralý FT-17. V roce 1933 byl proto ve firmě Renault zahájen vývoj nového lehkého tanku, který měl stařičké stroje nahradit. Prototyp byl vyroben v roce 1934 a začátkem roku 1935 byly zahájeny jeho zkoušky. Vozidlo mělo na lehký tank neobvykle silné pancéřování, které bylo navíc odlévané a dobře tvarované. Tank měl plně otáčivou věž, ale bohužel měl poměrně slabý kanón SA-18 ráže 37 mm a koaxiální kulomet Chatellerault 7,5 mm. Další velkou nevýhodou byla pouze dvojčlenná posádka, takže velitel vozidla musel ovládat celou věž úplně sám. Navíc vozidla prvních sérií úplně postrádala radiostanici. Polsko zakoupilo těsně před válkou 49-53 těchto lehkých tanků.
 

Vozidlům byla přidělena registrační čísla: 1H-390, 393, 394

 

r-35-hun-01.jpg

r-35-hun-02.jpg

r-35-hun-03.jpg

r-35-hun-04.jpg 

Polské tanky R-35 v Maďarsku.

 

  Stejně jako v případě tančíků polské lehké tanky R-35 bojovaly proti silnějšímu protivníkovi, ale jak jsem již jednou psal, tak i ony se svými posádkami po beznadějném boji ustoupily do Rumunska a Maďarska. Na území Maďarska ustoupily tři lehké tanky R-35. Jejich použití stejně jako u tančíků není přesně známo. Byly také pravděpodobně využívány k výcviku nebo jako tahače.

 

r-35-hun-05.jpg 

r-35-hun-06.jpg

R-35 už s maďarským registračním číslem.

 

Zdroj:

Kniha: Maďarská armáda 1919-1945, Kliment Ch. K., Bernád D.

Internet: www.fronta.cz, www.ww2incolor.com, wikipedia